O počasí přátelích a NE.

   Znáte to. Potkáte se na cestě, ve shonu. Letmý pozdrav, kývnutí hlavy, a občas i pár slov. Naše setkávání. Pár slov, : " Jak se  vede ?"  "Máš se ?" " Snad bude o víkendu krásně. "  Tak rádi bychom si povídali.  Ale neuděláme si pro to čas. Často slyším - Nemám čas. Abych pravdu řekl , už mě to nudí. Proč si ten čas tedy    neuděláme ?  A nebo je to všechno jinak ? Prostě si povídat nechce ? Nebo prostě neumí říct: " Promiň, nechci si teď povídat. " Jak často se  jen setkávám s tím, že mi někdo něco jiného říká a něco jiného myslí. Mám v tom potom chaos a nevím jak si to přebrat. Proč se prostě neříká to, co je pravda. To co lidé cítí. Proč neřeknou to co, chtějí říct ?Proč neřeknou ANO , když myslí ano, a NE, když mají na mysli NE.  A tak nakonec se těch pár slov přenese do zdvořilostního  " jak se máš : " A nebo se letmo prohodí pár slov o počasí. Ano, i já mám přátele, se kterými se mohu pobavit jen o počasí, na víc prostě není čas.. A nebo je to vše úplně jianak ?